Syndrom vyhoření patří mezi civilizační duševní poruchy a jedná se tedy o relativně novou nemoc. Obecně se definuje jako duševní vyčerpání, které v naprosté většině případu úzce souvisí s pracovním nasazením. Ne každý má totiž štěstí, že může dělat práci, která ho nejen dobře živí, ale zároveň ho i naplňuje. Syndromem vyhoření často trpí manažeři na různých pozicích, právníci ale i takzvané pomocné profese, mezi které se řadí zdravotní sestry, lékaři, psychologové, hasiči nebo policisté. Zcela výjimečně syndrom naopak postihuje sportovce nebo manuálně pracující jedince.

Základní příznaky
Příznaky u syndromu vyhoření nemusí být ze začátku vůbec patrné. Často se mohou maskovat jako jiné problémy a postižený i jeho okolí je ze začátku obvykle nebere na velkou váhu. Mezi klasické symptomy se řadí kupříkladu sklíčenost, pocit bezmoci nebo popudlivost. Častá také bývá menší ochota se stýkat a spolupracovat s jinými lidmi, což narušuje nejen pracovní, ale také domácí pohodu.

Příznaky u tohoto syndromu však nejsou pouze duševního rázu, ale mohou se objevit i různé druhy tělesných potíží. Typická je bolest zad, problémy s usnutím, nechuť k jídlu nebo únava. Méně často se může objevit zvýšení krevního tlaku. Většina těchto příznaků se ovšem objevuje i u jiných duševních chorob, zejména pak u deprese. Je tedy na odborníkovi, aby rozpoznal, zda se opravdu jedná o syndrom vyhoření, nebo jinou psychickou poruchu. Tak či onak, léčba je v takových případech vždy nutná .

Prevence
Vyléčit syndrom vyhoření rozhodně není nic snadného. Chce to hlavně klid, případně změnu profese. Pokud se tomu chcete vyhnout, měli byste buďto změnit zaměstnání, nebo začít se učit relaxovat. Pracujte standardně osm až deset hodin, naučte se odpočívat a začněte sportovat. Jízda na kole nebo rotopedu, případně každodenní běhání, dokáže člověka dostat nejen do skvělé fyzické, ale rovněž i duševní pohody.