Ceny základních surovin se různí. Je to s podivem, jelikož základní potraviny bývají téměř na chlup stejné. Všichni využívají tu stejnou mouku, stejnou elektřinu a stejné pece. Tak v čem se může cena lišit.
Ať nakupuje pečivo v Praze či v Chebu měl by stát rohlík stále dvě koruny. Ceny jsou však různé i u takto základních potravin. U tohoto typu existuje tzv. neelastická poptávka. Tento pojem značí, že si toto zboží koupíme ať bude stát korunu či deset korun a vydělávat na základních potravinách je vcelku ubohé.

Proč se ceny různí se rozhodlo zjistit také Ministerstvo financí. Určitě by se jednalo o chvályhodný počin, pokud by samotný výzkum nestál 130 milionů korun. Vše jde samozřejmě z kapes daňových poplatníků. To může běžného občana rozpálit do běla.
Proč vláda investuje peníze do výzkumu cen, než aby radši podpořila tuzemské zemědělství a tím ceny snížila. Již druhý v pořadí a my stále nevíme o čem výzkum je.
Existují důkazy, kdy se reportéři dotazovali pracovníků, co výzkum cen v obchodech přinesl. Nikdo jim však nepodal jasnou odpověď, čeho se výzkum týká. Je dost možné, že ani sami pracovníci neví co je cílem.
Peníze daňových poplatníků se ale využít musí. Ať se jedná o nekvalitní silnice, které se rok, co rok obnovují nebo bezúčelné výzkumy.
Vhodnějším řešením, než provádět šetření je nastavit státem řízené ceny základních potravin, na které by každý dosáhl.

To ovšem narušuje základní tržní mechanismus, kdy se stát snaží zasahovat do fungování trhu minimálně. Pokud by došlo k řízení cen státem mohli bychom se opět vrátit k principům socialismu, což ovšem není příliš pozitivní myšlenka. Jak řídit ceny při zachování principu volného obchodu je zřejmě pouze na kvalifikovaných odbornících.
Není tedy snadné najít jasné řešení problému. Zřejmě si na to budeme muset asi zvyknout. Potraviny budou podražovat dál a nikdo s tím zřejmě nic neudělá.