Slyšíme to neustále, stěžující důchodce, studenty, pracující – vlastně všichni v tomto státě mají nějaký problém s penězi, všude chybí a nic není tak, jak by to mělo být. Anebo ještě hůř, nic není tak, jak to bývávalo – což je naprosto největší forma masochismu, jejíž zastánci by si měli udělat pořádný exkurs do prázdných regálů a front, aby se zase trošku vzpamatovali. Každý neustále řve, ale nikdo již nechce přijmout odpovědnost za svou vlastní finanční gramotnost, která jej do takovéto nezáviděníhodné situace přinesla. A za to nemůže Kalůsok ani agent Bureš.

Klíč k věčnému kolotoči

Finanční gramotnost a matematika, byť popularita z těchto předmětů nesálá, by se měla vyučovat řemenem a bičem, aby si někteří spoluobčané byli schopni spočítat, že půjčovat si po dvaceti tisících na dárky je naprostá sebevražda a že s výhodnými půjčkami od podobných společností přeplatí klidně i polovinu toho, co si půjčili. Je to nutnost v dnešní době, kdy je tak lehké být zmanipulován sliby a reklamou, že si důchodci ani nevšimnou, že je někdo odhlásil od dodavatele. Samozřejmě, že největší křik se ozývá odspodu – protože stále více lidí bohatne na neštěstí a hlouposti druhých. Parazitismus, který je však tak nějak tiše aprobován českou společností, protože pomáhá léčit závislost na stále větších požadavcích na životní standard. Souvisí to ale také s konzumem, spousta lidí si raději půjčí na novou pračku, než aby za pár tisíc pozvali opraváře. Spousta lidí si raději bude koleno vrtat, než aby utratili o korunu padesát za vajíčka, potom ale pár stovek klidně vyhodí za levný alkohol a naprosté hlouposti, které ani nepotřebují.

Svatí nesvatí

Slyšíme to neustále – kdo myslí na ty důchodce? Nebudeme rozporovat to, že oprávněně, protože výše důchodů je opravdu někde na pomezí žebroty. Ale když potom vidíte, jak senioři kupují kila másla za padesát korun, kdyby náhodou to už nezlevnilo, tak se opravdu otevírá kudla v kapse, když poté zase řvou, že není na důchody. Pořád se někdo vymlouvá na ty, kteří si musí volit mezi rohlíkem a lékem, ale předně je také nutné hledat příčinu i jinde – například v některých synáčcích a dcérečkách, kteří žijí z důchodu rodičů ještě ve 40 letech.