Ono to zní hezky, plánování potomka, neřku-li druhého nebo třetího. Ještě to také ale musí klapnout. V mém blízkém okolí znám mnoho párů, které byly jednoduše rády, že se to po několika letech zkoušení a snažení povedlo a partnerka otěhotněla a hlavně donosila zdravé dítě. Věkový rozdíl mezi sourozenci nikdo neřešil. To s sebou přináší dnešní doba. Stále více umělých oplodnění a úplně jiné starosti, než jaký je ideální věkový rozestup mezi dětmi.

Nad tím, nad čím někdo stráví hodiny při internetových diskusích a uvádí argumenty pro a proti, jiný mávne prostě rukou a neřeší to. Hlavně že příroda člověku dopřeje to štěstí, vůbec se z nějakých dětí radovat.
Ovšem máte-li to štěstí a otěhotníte takříkajíc na požádání, pak si můžete dovolit plánovat i věkový rozestup mezi dětmi. Takový, jaký vám přijde ideální. Podle odborníků jsou to 2 nebo 4 roky. Děti od sebe ještě nejsou tak moc věkově vzdáleny a zároveň už se o sebe dokážou trochu postarat, i když u dvouletého prcka je to otázkou, jak dalece již je vyspělý. Nicméně by to měl být věk, kdy dítě na nového sourozence nebude s největší pravděpodobností tolik žárlit a nejlépe ho přijme. U tříletých dětí je prý právě riziko žárlivosti největší.

Mohou začít dělat různé naschvály a může u nich docházet k jistým problémům při dalším vývoji.
Mně tříletý rozdíl přijde naprosto ideální. Jednak obvykle končí rodičovská dovolená a člověk může hned začít další, jednak se matka stihne dostatečně věnovat potomkovi právě v jeho nejpodstatnějších letech, může si s ním hrát, zvedat ho a podobně. To, že přichází sourozenec, již lze tříletému prckovi vysvětlit a připravit ho na to. Rodiče nesmí ovšem udělat tu chybu, že by první dítě příliš rozmazlovali a ono se cítilo být středobodem vesmíru. Pak je příchod konkurence pro dítě katastrofou. Všechno záleží na individuálním přístupu. I tříletý rozdíl tak může být ideální.